V průběhu roku se dodržovaly různé náboženské zvyky, jak na veřejnosti, v obci, v kostele, tak i doma v rodinném kruhu.
Dříve se každodenně celá rodina modlila před jídlem u stolu, modlili se s růžencem, zpívali náboženské písně.
Po roce 1900 se tyto zvyky uchovaly pouze v několika rodinách, v průběhu 19. století byly tyto zvyky zcela běžné.
Z Nové Vsi se každoročně vydávalo procesí věřících do Hejnic navštívit místní baziliku. Bývalo to 2. sobotu v červenci. Skupina bíle oděných dívek nesla na dřevěném podstavci, celou cestu, sošku Panny Marie.Cestou se zpívaly náboženské písně a u poutních křížků se všichni poutníci modlili.Vepředu kráčel předzpěvák, který vždy připomněl další verš písně a celé procesí to po něm opakovalo.V Hejnicích šel procesí naproti místní farář, který celou skupinu zavedl dovnitř do chrámu.
Poutníci si hledali nocleh, u desítky krámků si nakoupili svaté obrázky, ale i sladkosti pro děti a domů se vraceli až příštího dne. Veselá byla doba masopustu (fašank), v mnoha rodinách se konaly zabíjačky (vepře). V době masopustu chodil po vsi průvod maškar. V době půstu se lidé doma často modlili.
Od roku 1842 bylo běžné, že se lidé časně ráno (ještě před východem slunce)sešli před kostelem, byla tam hudba, ozývaly se výstřely z moždířů a pušek – průvod se vydal do polí, kde se modlil za dobrou úrodu. U domu číslo 24 stál oltář
S obrazem vzkříšeného Krista, po společné modlitbě zavedl farář všechny účastníky dovnitř do kostela ke mši. V kostele se konala finanční sbírka, nakoupilo se střelivo a    o velikonočním úterku bylo po celé vsi slyšet rány.